pátek 19. června 2015

10 knižních faktů o mě

Jelikož jsem právě ve fázi zotavování po přijímačkách, moje mozková aktivita je ve velmi vegetativním stavu. Přepálila jsem si pár obvodů a mám pocit, že mi několik litrů mozkomíšního moku vyteklo uchem, když jsem bezmocně mlátila hlavou do stolu. Mám naplánované nějaké recenze, ale jestli nakonec uvidí světlo světa je diskutabilní. Stejně jako návrat mých intelektuálních schopností, koneckonců.

Mimochodem, na školu jsem se dostala, takže jsem happie chappie.

Chci se na blog vrátit, ale budu to brát zlehka, po malých krůčcích, stejně tak, jako svou rodinu indoktrinuji vegetariánstvím (namluvila jsem jim kazetu, kterou jim pouštím ve spánku). Top 10 článek je na to ideální. Asi. Moje rozhodovací schopnosti taky utrpěly ztráty na neuronech, takže jestli se pletu, napište mi do komentářů.

10 knižních faktů o mě 


1. Ačkoliv jsme s otcem absolutní knihomolové, ani jeden nemáme rádi Tolkiena. 

Je to velmi nepopulární přiznání, ale opravdu nás nevzal za srdíčko. Nezávisle na sobě jsme oba Společenstvo prstenů znuděně odložili, on na vojně (kde je prakticky taková nuda, že jste schopní číst tečky na stropě jako breillovo písmo), já při přípravě na maturitu. A nikdy jsme se k němu už nevrátili, přestože máme oba rádi filmy natočené podle něj. Promiň Reuele, it´s not you, it´s us. 



2. Můj životní cíl je přečíst všechny knihy od Stephena Kinga. 

Ano, plně se obejdu bez dětí, manžela a velkého domu, pokud se mi povede tohle. Zatím jsem nenarazila na jeho knihu, která by se mi nelíbila, a když jednou najdete takového autora, tak se ho prostě držíte, i kdyby začal psát manuály pro vyplňování úředních formulářů.

Zdroj: www.facebook.com/KnihyDobrovsky.cz


3. Záměrně se vyhýbám romantickým románům. 

Mnohokrát jsem se spálila a nehodlám riskovat znovu. Ať už to byly dívčí romány, ze kterých mi tekl mozek uchem (už tehdy jsem k tomu měla sklony), nebo 50 shades, u kterého mi v hlavě zněla litanie za tisíce mrtvých neuronů zmírajících s každou další stránkou. Možná jsem vždycky měla smolnou ruku při výběru, možná to prostě není pro mě. Asi jinej gang. 



4. Když jsem byla malá, tak jsem mamince řekla, že chci být spisovatelkou, protože ta nemusí ráno vstávat a jít do práce.

No, co k tomu říct, držím se svých dětských snů. 



5. Jsem barbar a pokud jsem viděla film, tak je jen malá šance, že si poté přečtu i knihu. 

Výjimkou budiž jen Kmotr, Harry Potter a Kingovy knihy. Snažila jsem se číst Mechanický pomeranč, Fight club i Hunger Games a prostě to nešlo. Moje paměť asi zvládá uložit jen jednu verzi příběhu a proti přepisování se urputně brání. Potřebuju pokaždé nový, nevídaný příběh. 



6. První kniha, kterou jsem přečetla úplně celou sama bez ničí pomoci byl Harry Potter a Tajemná komnata. 

Nemyslím tím, že bych byla dalším z dětí, které J.K. Rowling přivedla ke čtení, protože jsem byla pravidelným návštěvníkem knihovny už předtím, jen mi s četbou vždycky pomáhali rodiče. Střídali jsme se ve čtení jednotlivých pasáží, ukazovali mi prstem a pomáhali s výslovností. Tajemnou komnatu jsem ale přelouskala sama a od té doby jsem nezastavitelná. 



7. Vlastním žalostně málo knih. 

Z nějakého důvodu všichni mí známí zastávají názor, že kupovat knížky je zbytečné, protože to člověk jednou přečte a pak mu to jen leží na poličce. Fools. Na narozeniny a Vánoce tedy s knihami počítat nemůžu. První jsem si koupila v osmé třídě a to posledního Harryho Pottera. Zbytek knih u nás doma jsou ty, co si rodiče brali z domu, když se po svatbě stěhovali, nebo co si koupili sami pro sebe. Mému úsudku asi nevěří, když je ujišťuju, že "ta knížka ale fakt stojí za koupení". 



8. Můj první fanfic fandom byl twincest. 

Tokio Hotel mánie mě zasáhla v nejzranitelnějším období začínající puberty, ale pro to, jak dlouho jsem u něj pak zůstala, nemám dostačující omluvu. Samozřejmě to pak byl i Harry Potter fandom (do dnes si ráda přečtu kvalitní Drarry nebo Snapione), ale aktivně jsem přispívala jen do toho twincestního. 

Nenapadá mě žádná ilustrace vhodná pro děti a mladistvé.

9. Jsem prznitel knih.

Pokud je kniha moje, tak je moje se vším všudy a přetvořím si ji k obrazu svému. Od podpisu na zadní vazbě, přes oslí rohy u mých oblíbených pasáží, až po poznámky na okraji stránek. Mám s ní pak větší pocit sounáležitosti. Smiřte se s tím.



10. Nelíbilo se mi Milenium. 

Připadám si jako zločinec, ale ačkoliv mě Steig Larsson přivedl k severské krimi, Milenium jsem ani nedočetla. Možná to bylo tím, že mi tehdy bylo 16 a řešilo se tam na můj vkus až moc dospěláckých vztahů, které mě prostě nezajímaly, ale po Mužích, kteří nenávidí ženy moje pozornost klesala, až někde kolem půlky třetího dílu doklesala na nulu. Otec tvrdí, že je to nejlepší série, kterou kdy četl. No, v tomhle bodu se naše názory rozcházejí.


2 komentáře:

  1. Pěkný článek :-) Co se týče kupování knih rodiče mají stejný názor. Díky bohu, že existují Levné knihy, kde se dá nakoupit opravdu levně.

    http://deathless-ginger-wight.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Kinga mám taky moc ráda, zatím jsem se prokousala tak třicítkou, bohužel jsem ale narazila i na kousky, který mě nebavily (Z Buicku 8, Running Man, Temná půle). Pokud jde o knihy, máma jich má mnohem víc než já, takže ta mi do toho vůbec nemá co mluvit, spíš ji občas musím krotit :D

    OdpovědětVymazat